Pirát Júsuf Traore se už přes 15 let zabývá sociální pomocí ohroženým dětem a rodinám. Za tu dobu zjistil, že vedení měst mnohdy sociálním věcem příliš nepřejí sluchu (Vodňany jsou zářnou výjimkou). Přitom jde o tak důležitou a citlivou problematiku, jako je svěřování dětí do rodinné péče či péče státu. Prací na odboru sociálních věcí ve Vodňanech se Júsuf snaží vytvářet laskavé a vstřícné prostředí, ve kterém by se děti, které neměly to štěstí vyrůstat v úplných rodinách, cítily líp.

Júsufe, na odboru, který vedeš, jsi zavedl řadu změn, aby se lépe žilo ohroženým dětem. Jaká byla potřeba nejvíce?

Je třeba dělat věci s citem. Například příchod na orgán sociálně-právní ochrany dětí, takzvaný OSPOD, je pro každého člověka velmi nepříjemným okamžikem. Dobře se tam necítí dospělí, natož děti. Proto jsem chtěl, abychom jim alespoň poskytli komfort příjemného prostředí. To pak musí jít ruku v ruce s lidským přístupem našich úředníků.

Při práci s rodiči se snažíme o variaci na Cochemskou praxi*, kterou jsem založil na přívětivém přístupu k lidem a na maximální snaze o rozhodování rodičů, nikoli soudců či úředníků.

Kromě koncepčních změn bych vypíchl i jednu podstatnou drobnost. Každý rok vyjíždím na tábory s dětmi, které jsou v péči OSPODu. Každý rok se mi daří zajistit finance na ubytování a stravu, aby mohly být tábory pro děti zdarma. Podstatou tábora je ukázat dětem, že mezilidské vztahy mohou fungovat i bez řvaní a hádek. Snažíme se, aby viděly, že se k sobě lidé mohou chovat i hezky a že každý člověk má svou hodnotu.

Tvojí pravomocí ve Vodňanech je i spolupráce se školami – jak se ti daří tam?

Vzpomínám na začátky spolupráce: bylo to těžké, protože jsem nezačínal na zelené louce, ale v bažinatém Mordoru. Odbor školství jsem dostal na starosti měsíc po nástupu do funkce. Byl jsem na úřadě cizák z jiného města, černý týpek s těmi „drdy“ (takto se mnohdy vyjadřovali o mých rastech). Lidem se moc nechtělo spolupracovat. Došlo ke sloučení dvou odborů, z nichž mi ani jeden nikdo nepředal, a jako třešničku na dortu jsem dostal na starost i slučování škol, které všichni ve městě – včetně pedagogů – kritizovali. Učitelé mi při setkání ani neodpověděli na pozdrav, na ulici si přede mnou lidé odplivávali, nejednou na mě pořvávali, abych táhnul, odkud jsem já, „černá svině“, přišel.

A tak jsem začal budovat vztahy se školami. Ledy prolomilo až to, když jsem pomohl přesvědčit kouřící děti před školními budovami, aby nedávaly špatný příklad ostatním. Učitelé i vedení škol viděli výsledky, a tak jejich důvěra postupně sílila a s ní i naše spolupráce. Zařídil jsem školního psychologa, pořádáme besedy o sociálních službách pro děti a rodiny, setkáváme se s rodiči nad aktuálními tématy a řešíme praktické záležitosti, jako je třeba záškoláctví. Ustanovili jsme i komisi pro sociálně-právní ochranu dětí. Dnes se podílíme na strategických dokumentech a naši zástupci se účastní ředitelských porad. Stálo to mnoho času, úsilí, kreativity a opravdu velké dávky pokory a odříkání, aby dnes všechno fungovalo parádně.

JAK PROSAZOVAT ZÁJMY OHROŽENÝCH DĚTÍ?

☑️ V sociální sféře jde především o citlivou práci s lidmi. Řešení mnohdy vyžadují trpělivost, čas, úsilí, kreativitu a pokoru. Mnoho problémů lze vyřešit dříve, než nabobtnají.

☑️ Každá dobrá radnice by pak měla mít někoho, kdo se ve školství a sociální oblasti skutečně dlouhodobě pohybuje a dobře orientuje.

☑️ Přívětivé prostředí mnohdy vyřeší více než stovka slov.

Nedaří se vám prosazovat změny v sociální sféře? Máte nápad a potřebujete poradit? Obraťte se na Júsufa Traoreho na e-mail jusuf.traore@pirati.cz.